Příliš mnoho povyku pro Průmysl 4.0

Pokud byste hledali jedno stěžejní téma či trend, který provází současný průmyslový trh, zřejmě byste brzy odhalili, že jím je právě Průmysl 4.0. Každá průmyslová konference, tisková zpráva nebo odborný článek jako by najednou získaly punc dokonalosti, pokud se v nich objeví všeobjímající podstata nové průmyslové doktríny.

I když nadpis lehce zavání domněnkou, že téma považujeme spíše za tradiční shakespearovskou taškařici, použijeme raději naše původní přirovnání k pověstné paní Colombové, kterou taky nikdo nikdy neviděl, ačkoli se o ní stále mluví. Ale o tom už jsme na stránkách našeho časopisu hovořili několikrát. Jelikož v redakci navíc zastáváme názor, který poměrně vtipně využil ve svém sloganu jeden dodavatel automatizace, nebudeme se opakovat. V tomto častém mlácení prázdné slámy je Průmysl 4.0 už opravdu trochu „SICK“. Cílem tohoto článku je tedy poodhalit skutečné vnímání Průmyslu 4.0 ve výrobních podnicích v České republice. A abychom takříkajíc nevařili z vody, pomohli jsme si důmyslnou anketou mezi našimi čtenáři.

gra1

Ač zvaný jinak, voní vždy stejně

Trochu backgroundu však nikdy neuškodí. Stále se mezi našimi čtenáři účastnícími se ankety našli tací, kteří pojem úplně neznají, nemluvě o těch „z nás“, kteří si v praxi tento nový trend neumějí až tak úplně představit. Většinový názor je takový, že Průmysl 4.0 je hlavně líbivý marketingový pojem, který však skvěle funguje jako hybatel při prosazování změn ve jménu pokroku. I když se průmysloví manažeři často brání implementaci čehokoli pod názvem Průmysl 4.0, v technologické rovině mnohdy zjistí, že řada posledních investic, zejména do počítačových systémů, byla vlastně již nastartováním procesu. Naopak zřejmě nikde neobstojí samolibé prohlášení, že „zítra budeme vyrábět kompatibilně s trendy Průmyslu 4.0“.

Ostatně jak bychom to o sobě mohli říct, když vlastně nikdo přesně neví, jak by měl dokonalý model takovéto výroby vypadat. V tuto chvíli čekáme na odezvu ze strany vyšších instancí. První krok pro definování pojmu již naštěstí – byť možná se zbytečným zpožděním – učinila také Česká republika. Ale pozor, pořád jsme rychlejší než Slovensko! Zřejmě již víte, že národní iniciativa Průmysl 4.0 byla poprvé definována ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem, který loni v září představil dokument, jenž shrnuje podstatu této problematiky. Bohudík byl sestaven pod dohledem odborné skupiny, nikoli úředním šimlem, proto obsahuje více než jen líbivého českého maskota „Lvíčka 4.0“. Otázkou však zůstává, kdy a v jaké podobě se dočkáme již brzy avizovaného „Akčního plánu pro implementaci Průmyslu 4.0“.

V každém případě můžeme s povděkem kvitovat, že ze strany vlády vůbec k nějakým iniciativám dochází, protože vládní podpora je stěžejním předpokladem, že Česká republika nezaspí proud změn, které se netýkají pouze Německa, ale v různých podobách a pod mnohými jinými názvy se dějí po celém světě. A v neposlední řadě je nutno poděkovat, že nezvítězila snaha odlišit se a že jsme zůstali u počeštěného názvu Průmysl 4.0 (tedy vlastně u přímého překladu), protože těžko říct, jak bychom vstřebávali pojmenování typu Peresčtyřka…

Pro jistotu ještě jednou: Nastal čas ukazovat si konkrétní příklady Průmyslu 4.0 v praxi, jinak zůstaneme v začarovaném kruhu věčných diskusí, o co vlastně jde. A ty už upřímně řečeno nikoho nebaví.

gra2

Zánik velké průmyslové revoluce

Asi největší problém, který už je postupně z charakteristiky Průmyslu 4.0 odstraňován, je slovo revoluce. Ostatně i my sami jsme byli přítomni několika takřka infarktovým stavům, kdy toto slovo padlo v souvislosti s všeobecnými změnami v průmyslu. Ono se ani není čemu divit. Jeden by se pak až bál, že jsme někde zaspali… A právě v tomto okamžiku nemusí být takováto domněnka úplně lichá. Nechoďme dlouho kolem horké kaše, je úplně jedno, co si o tématu myslíme. Šílenství v průmyslovém zbrojení, investice nadnárodních gigantů a další nepřímé vlivy, které tyto iniciativy celosvětově způsobují, dávají tušit jediné: Pokud si český průmysl nevezme z problematiky ty dobré myšlenky, může se stát, že bude postupně upadat jeho konkurenceschopnost.

Nárůst digitalizace, automatizace a moderních výrobních prostředků celkově je nezastavitelný. Zajímavá tak pro nás byla zejména otázka, která mapovala plán investic do těchto technologií v nejbližších dvou letech. Zatímco z úvodní otázky jsme tušili, že přes 17 % respondentů již zavádí něco, co dokonce sami označují za prvky Průmyslu 4.0, zde se objem firem s plánem investic rozšířil takřka na 35 %. Pravda, není to mnoho, ale důležitější je tady jeden otazník. Ten se pojí s očekáváním, jaký bude další vývoj průmyslu, což je klíčové skoro pro polovinu dotazovaných.

S trochou optimismu lze z výsledků vyčíst, že investice do zachování české výroby v rámci světové konkurence budou přínosné. Mírné obavy z přílišného očekávání sice existují, ale přeci jen nepatříme zrovna mezi národy s velkým sklonem k hazardu… tedy neúměrnému.

Změny ve výrobních procesech budou spíše pozvolné, což revoluční teorii příliš nepřispívá. Na druhou stranu čistě subjektivně očekáváme, že nárůst bude určitě rychlejší, než tomu bylo v posledních letech. Proto status revoluce přináleží spíše budoucím generacím, které se také poperou s výzvou, jakou roli v továrnách zaujmou.

gra3

Střídání generací X a Y

Možná jsme se právě dostali k příslovečnému jádru pudla. V první řadě je nutno objasnit, proč vůbec ke změnám v průmyslu dochází. Ať už je to důsledek, či příčina, na vině jsou změny v lidském chování. I když je Průmysl 4.0 často vztahován k technologickému pokroku (u nás stoprocentně), stále je potřeba počítat s tím, že člověk musí mít v továrně budoucnosti své místo.

Jenže tady padá nejčastěji kosa na kámen. Jakkoli je úctyhodná obhajoba, že stroje mají převzít práci, která je určena strojům (tedy těžká, monotónní a mnohdy zdraví škodlivá), od pracovníků budoucnosti se očekává, že budou schopni zvládat mentálně náročnější úlohy. I když svou roli zde bude hrát zejména pokrok v konstrukci a ovládání strojů, tedy hlavně jejich zjednodušování a přizpůsobování návykům budoucí generace pracovníků, změna musí přicházet již nyní ve fázi přípravy.

Už dnes čelíme problému, o němž se někdy vzhledem k míře nezaměstnanosti nesmí hovořit, a to je nedostatek zkušených pracovníků. Zde nám mohou pomoci výsledky našeho šetření, ačkoli se v tomto případě obáváme malé statistické chyby, pro demonstraci ji budeme ignorovat. Ani jeden z dotázaných totiž neodpověděl, že by v jejich výrobě neexistovala žádná pozice, u níž hrozí, že brzy zůstane neobsazena.

Generaci X mají nahradit její pokračovatelé z generace Y a ukazuje se, že jich je po čertech málo. Není se čemu divit, technika nikdy nebyla dostatečně lukrativní; nebudeme si ani nic nalhávat, vzhledem k náročnosti studia je i na úrovni vysokoškolské možné najít lehčí obory. Pokud nenastane revoluce s jakýmkoli pořadovým číslem především ve vzdělání a pokud se nám nepodaří nadchnout pro techniku budoucí generace, může se stát, že stroje budou muset zastoupit schopnosti člověka a zvládnout vše samostatně. Na druhou stranu… k čemu pak budeme potřební my lidé?

gra4

Jediným řešením aplikovatelným v součastném statu quo je sejít se na půli cesty. Průmysl, ideálně již ten „čtvrtý“, musí být připraven na pracovníky s jinou vizí a lidé směřující do průmyslu zase musejí být připraveni na zvýšené nároky na jejich technickou připravenost. A to už vůbec nehovořím o tom, co se stane, když generace Z nebude mít možnost ovládat svým telefonem úplně vše, např. i výdej svačiny o pauze.

Summa summarum je tedy jedno, jestli je Průmysl 4.0 nafouklá bublina nebo nesporná realita. Smiřte se s tím, je prostě tady. My to zkusíme taky…

Autor: Lukáš Smelík, Control Engineering Česko