Long Term Evolution – LTE v číslech
Základní informace o LTE pomohou vývojářům mobilních technologií, ale také IoT aplikací, se kterými standard LTE počítá.
Hned v úvodu je nutné konstatovat, že to nebude jednoduché. LTE lze třídit a posuzovat z mnoha pohledů. Navíc vzniká řada technologických variací, které komplikují nasazení zařízení v některých regionech. Ale popořádku.
Služby LTE lze rozdělit podle očekávaných parametrů, tedy podle přenosové rychlosti. S LTE Cat 0 se lze setkat nejčastěji u mobilních telefonů, LTE Cat 1 využívají vysokorychlostní statické modemy, LTE Cat M1 je určen pro M2M komunikaci a poslední LTE NB1 (narrowband) pro IoT aplikace. I když se budeme věnovat zejména tématům, spadajícím pod M2M a IoT, celkové rozdělení je důležité pro pochopení, jak to chodí a nebo nechodí.
Další rozdělení je podle používaných frekvencí. Vzhledem k tomu, že LTE počítá s dost širokým spektrem, používá se také číslování kanálů. A zde přichází první významné rozcestí. LTE může využívat režimy FDD (frekvenčně dělený duplex) nebo TDD (časově dělený duplex). Pásma pro FDD se nacházejí ve známých alokacích pod a nad pásmy GSM sítí 2G a 3G – to je přirozené, protože LTE od svých počátků využívá interoperabilitu s GSM sítěmi 2G a 3G. Zatímco výběr dostupné sítě pro data je zejména v režii telefonu, u hlasových služeb sítě umí provést hand-over z LTE do 3G.
U TDD vychází většina frekvencí z pásem, dříve využívaných pro Wimax a používá se ve stejných regionech nebo u stejných operátorů. Důvodem je samozřejmě cena a také nižší obsazenost pásem.
Pásma pro FDD
Pásma pro časový duplex TDD
Každá frekvence je dále dělena do bloků, označených písmena. V různých regionech se tak lze setkat se specifikací, jakou ukazuje například tabulka vybraných operátorů z USA.
Označení a marketing – nenechte se zmást
Dalším odlišením, se kterým se lze setkat je LTE a LTE Advanced. Rozdíl? Dnes prakticky žádný. Označení se používalo mezi lety 2009-2012 pro přípravu a vývoj rychlejšího LTE. To se stalo standardem od 3GPP Release 10 (2011) a postupně nahradilo původní LTE. Starší a pomalejší standardy tak byly postupně nahrazeny rychlejšími a z hlediska vývoje zařízení nemá smysl se jimi zabývat. Podobný je i osud LTE Advanced Pro. V určitých fázích vývoje standardu byly mezi perspektivní služby zahrnuty také media broadcast a další technické vychytávky, o které ale současný trh nejeví žádný zájem, díky velkým očekáváním perspektivy sítí 5G.
Za zcela zbytečné lze považovat také hledání rozdílu mezi 4G a 4G LTE. Takové rozdělení je čistě letákovou bitvou mezi marketéry a autory tiskových zpráv, kteří potřebují něco nového a lepšího. V zásadě platí, že buď LTE v některé kategorii ano nebo ne. Ostatně ve starších článcích často nacházíme povzdechy odborníků nad tím, že řada firem označení 4G využila i pro věci, které nemají s mobilními sítěmi 4.generace vůbec nic společného. Podobné je to dnes, kdy řada firem nabízí „technologii 5G sítí budoucnosti“ a přitom jde jen o WiFi na 5 GHz.
